9. 1. 2025

Venku je, že by ani houbařku nevyhnal, natož fenu nebo kočku. Mnozí z nás se tedy uchylujeme k internetu a zkoumáme, dychtiví po nových informacích z lesa, zda-li se něco nového neděje v říši hub. No - upřímně řečeno: Když se nechce houbařce do lesa, tak ani nemohou vzniknout zajímavé reportáže. Návštěvník těchto stránek má však štěstí i v tomto nečase. Daniela totiž vyráží do přírody za každého počasí (dnes se taky chystám, alespoň pár metrů pro hlívu - to jsem zvědavá, jestli tam bude). Přináším tedy pravidelný report z přírody: Venku je, že by ani houbaře nevyhnal, natož houbařky. Ani těm houbám se nějak nechce ze svých zateplených úkrytů. Můžeme obdivovat postarší plodnice, které již ke sběru, či fotografování nelákají. Čest výjimkám !!! Při procházce lesem mě zaujal strom - statný buk - porostlý odzdola nahoru hlívou. Samozřejmě - kam lidská ruka (či zvířecí tlama) dosáhla, tam je to komplet obrané. Ale směrem nahoru se mi naskytnul skvělý pohled. "To přeci musím zachytit do mého mobil-foťáčku!" pomyslela jsem si.  Jen co to ten nahoře uslyšel, posvítil nenápadně na to místo, které ještě před malou chvilkou bylo potemnělé, tudíž pro focení nezajímavé. Využila jsem nabídky odněkud z hůry (nebo ducha lesa, kdoví ....), udělala pár letmých záběrů. Osvětlené místo se po chvíli nadobro zahalilo ledovým stínem ... Spokojeně jsem si šlapala dál tím mým krásným, tichým, zadumaným a odpočívajícím lesem a bylo mi moc pěkně na duši, to mi věřte. 

A tak se s mnohými z vás dnes večer těším na viděnou na první lekci Houbařského kurzu. Už se vás nemůžu dočkat. Ať se vám líbí ! 

Houbám zdar

28. 12. 2024

Dříve než se pustíme do oslav Silvestra, nahlédněme do přírody. Neroste někde poblíž houba, která zatím uniká naší pozornosti? Jakpak to tepe v lese? 

Zvědavcům a nedočkavcům prozradím část tajemství lesa - teď je tam takové ticho, že uslyšíš padat sníh z nejtenčích větévek majestátních buků. Nádherné, hluboké, inspirující, uklidňující a ohlušující ticho .... Naše rozjímání občas naruší pohled na zajímavou houbu, zvířecí stopu, nebo vykradené mraveniště. Snad od žluny, kdoví. Nicméně i tohle všechno patří k přírodě. A vykradený mravenčí kopeček budiž důkazem, že tento nádherný pták bydlí v mém houbařském revíru.

Společné bydliště pařezníku pozdního a hlívy ústřičné nám připravilo perfektní učebnici rozlišovacích znaků obou druhů. Příroda je prostě dokonalá učebnice.

Co si přát do nového roku? Já mám jasno - krom úspěšného rozjezdu Houbařských kurzů (za tímto produktem si stojím a každým dnem ho pro vás vylepšuji - tož se těšte) ve více městech, také myšlenka nové rubriky na našem houbařském webu. Chybí zde totiž důležitá součást našeho houbaření - a to praktické využití našich úlovků v kuchyni. Receptům a ...

... houbám zdar!

12. 12. 2024

Často se mě ptáte, zda-li budu mít v tomto počasí v sobotu co vystavovat. Pokaždé jsem vás ujistila, že obavy o výstavní kousky vskutku nemám ani za mák. Dnes jsem se vypravila do příznivějšího kraje (u nás je vše pod sněhem), a nestačila jsem se divit! Věděla jsem, že na mém tajném fleku pro vás najdu několik zajímavých druhů. Ale to, že nebudu vědět, kam dřív skočit a namířit oko svého mobil-foťáčku, to jsem vskutku netušila. Podívej se spolu se mnou na pár vybraných fotografií té nádhery, která roste pár desítek kilometrů od Nového Města. S radostí mohu návštěvníkům sobotní výstavy hub sdělit, že se mají na co těšit! Uvidíme houby malé, velké, vzácné i prachobyčejné. Barevné, tlusté, tenké, neforemné i krásné. Lupenaté, chorošovité i léčivé. Jedlé, nejedlé, ba dokonce i smrtelně jedovaté. Z toho plyne jediné: dostav se na farmářské trhy a uvidíš prosincovou výstavu hub par excellence.

Houbám zdar! 

6. 12. 2024

Věřte mi nebo ne, nyní nastává nejlepší čas pro studium hub, a to hned z mnoha důvodů: 

1. V přírodě toho moc neroste, a proto se těch pár druhů můžeme snadno naučit. Navíc jsou to druhy, které jsou si velmi odlišné (až na výjimky), takže nám odpadá věčné dilema nahlodávající naši mysl během vrcholící houbařské sezóny - "určil/a jsem tento druh správně, když v přírodě roste tolik podobných?" 

2. Máme na studium hub klid. Neruší nás v lese všudypřítomní sváteční houbaři, dychtící po co největším úlovku hřibovitých (v tom lepším případě, když se nespletou). 

3. Vydáváme se do terénu jenom na pár hodin (vzhledem ke krátkému slunečnímu svitu), a to myslím stačí pro načerpání energie a nových poznatků s fotografiemi. Večer, při hrnku dobré kávy, můžeme v poklidu náš fotoúlovek rozebrat ze všech možných úhlů. Podíváme se do encyklopedie, na internet, nebo obejdeme znalejší sousedy. Na všechno je dost času. 

4. Věnujeme se četbě zajímavých publikací (a to nejen atlasů hub), na které v čase houbařské sezóny nebyl čas, protože jsme od rána do večera lítali někde po houbách. Takže jsme jim v duchu na těch houbách slibovali: "Jen co přijde ten správný čas, tak si tě, milá knížko, přečtu!" .... A on vskutku přišel - právě TEĎ.

5. Chodíme na houbařské kurzy, osvěty, navštěvujeme výstavy, nebo přednášky. Příležitostí, jak zaměstnat naši mysl, aby v zimě nezahálela, a načerpala tak do nové houbařské sezóny tolik potřebné vědomosti, je mnoho. Novoměšťáci mají výhodu domácího družstva :-) 

PS - .... a nejen Novoměšťáci. Od nového roku už i Žďáráci, Poličtí, Brňané, Liberečáci a Jablonečáci. Ale to už je jiná písnička a přihřívání vlastní polívčičky.

Houbám zdar!  

2. 12. 2024

Na plno se rozjíždějí houby zimní - tedy převážně ty dřevní, čili dřevožijné, dřevokazné a jim podobné. Je radost chodit do přírody v tomto období. Ještě se nebrodíme po pás ve sněhu a stále je co obdivovat. Houby se předbíhají jedna přes druhou, aby se nám ukázaly v celé svojí kráse. A kdyby jenom houby! Také jejich průvodní jevy, díky teplotě těsně pod bodem mrazu, můžeme obdivovat. 

Tak například černorosol rozlitý. Ten je po celý rok schovaný v klacíkách listnáčů, ledabyle poházených po lese. Ani bychom si ho nevšimli. Ale teď, v období mrazu/nemrazu, se nám ukazuje díky důmyslnému vystřelování tekutiny ze svého úkrytu. Vystřelená tekutina pod vlivem nízké teploty vzduchu zmrzne, a my díky tomu pozorujeme nádherně ojíněné bukové větévky spadlé na zem. Třebaže je to houbička miniaturní a lidským okem nepostřehnutelná (tzv. mikromycet), její projevy bytí, tzv. ledové vlasy, vdechují lesu to pravé kouzlo.

V neděli jsem šla zkontrolovat převelikou vzácnost, která roste v mém revíru. Shodou okolností jsem po cestě k té vzácnosti potkala pana hajného. Vím, že Lesy ČR se "starají" i o mohutné, nebo nějak jinak výjimečné stromy, které už mají svoje nejlepší léta za sebou. Vzhledem k biodiverzitě a zachování přírodní rovnováhy v lese je to počin chvályhodný. Hajní proto mají za úkol označit takové stromy tlustou zelenou čárou kolem celého kmene. To je jasné znamení pro dřevorubce: "Tady ne! Tento strom musíš nechat na pokoji, ten si dožije svůj život až do konce ... tedy do úplného zetlení." Záměrně říkám život. Mrtvý strom je totiž plný života ještě víc, než obvykle - právě teď se do něj pouští všelijaká lesní havěť. Houbami počínaje, přes brouky, mechy, motýly, ptáky, a kdovíco ještě. Abych to nezamluvila - na jednom takovém nenápadném (ještě živém!) stromě roste v hajného revíru korálovec ježatý - velmi vzácná houba, která si zaslouží požívat nejvyšší možné ochrany - tedy pod zákonem. A tak se pan hajný nenechal dlouho přemlouvat, a společně jsme se vypravili na místo, kde tuto houbu už druhým rokem obdivuji. Odměnou "našemu" (Josefe a Rudo - však vy víte) korálovci bylo ujištění panem Hajným, že označí celé místo několika buků. Dokonce hajný nese svůj podíl i na přiložené fotografii - statečně svítil na korálovec, abych si ho mohla v klidu vyfotit. Tak vysoko roste! 

Takže abych to zkrátila  ....

Houbám zdar! 

21. 11. 2024

Nedá mi to. Vím, že jsem sem psala včera, ale musím vám ukázat obrovskou plodnici strmělky mlženky. Věděla jsem o ní dopředu, kde roste. Vzhledem k nastalé sněhové pokrývce jsem ji i tak musela chvíli hledat, a to jsem šla na jistotu. K tomu přikládám pár dnešních záběrů ze sněhového houbaření. No není to krása? 

Houbám zdar! 

20. 11. 2024

Počasí to vzalo zhurta. Upřímně řečeno - mohlo ještě pár dní vydržet tepleji a beze sněhu, aspoň do sobotní výstavy. Takhle se okruh dohledatelných hub v terénu rapidně snižuje na takové druhy, které s oblibou šplhají po kmenech stromů - ať už padlých, či stojatých. 

Řečeno slovy klasika: Situace je vážná, ne však zoufalá. 

Jelikož se toulám přírodou denně a mám zmapované houby i pod současnou sněhovou pokrývkou, vím, že již teď mohu návštěvníkům farmářských trhů - potažmo výstavy hub na trzích - slíbit zajímavé druhy ke shlédnutí, či nastudování. Uvidíme otužilé druhy včetně třepenitky makové, čepičatky jehličnanové, nebo strmělky mlženky. Pokud se donutím vyštrachat do studeného hlubokého lesa, donesu na výstavu mlženku, jakou neviděl svět. Vím o ní a mohla by překonat rekord ve velikosti plodnic tohoto druhu. Nechme se překvapit - jestli ji sníh a mráz nezničí, těšme se na neobvyklý exemplář! Ještě, že mám od minulé výstavy vymyšlené a vyrobené podstávky pro obrplodnice. V říjnu se na nich vyjímaly neskutečně velké hřiby smrkové, a tak jenom využiji nabídnutý uvolněný prostor a vyměním hřiby za mlženky.  Na listopadové výstavě se rozloučíme s hřibovitou sezónou, takže vystavím i některé hřibovité druhy. Ukážeme si, podle čeho poznáme zmrzlou / přemrzlou / nečerstvou  plodnici, která je již ke konzumaci nevhodná. 

Řečeno slovy klasika: Rex mortus, vivat rex !  

král je mrtev, ať žije (nový) král ! 

A tak se podíváme na krásné čerstvé plodnice hlívy ústřičné, penízovky sametonohé (tuhle houbu považuji za zimního krále!), nebo pařezníku pozdního. A to už je jen skok ke klasickým chorošovitým houbám - například březovníku obecnému, troudnatci, či outkovce. Některé z nich se představí už teď v sobotu. Myslím, že by to mohlo být ve společnosti hub, a hlavně ve společnosti vás - návštěvníků - příjemně strávené dopoledne. A pokud by si snad někdo myslel, že bude k vidění málo druhů, tak se šeredně mýlí. 

Těším se s vámi na viděnou v sobotu 23. 11. 2024 na výstavě hub na farmářských trzích v NMnM!

Přiložená fotogalerie napoví ....  

Houbám zdar! 

12. 11. 2024

Tak už nám to v lese zvoní. Ano - i houby dokážou zvonit. To když jim kloboučky zmrznou na kost a my k nim přijdeme a poklepeme s dotazem - haló! Jsi čerstvá ?? .... a odpověď se nám dostane vzápětí. Po sluchu hned poznáme, že takovou houbu už necháme v klidu dotlít v lese. 

Nicméně - poučení houbaři vědí, že právě teď nastává čas přesměrovat svůj houbo-záměr na pozdně podzimní (a zimní) houby. Takové, kterým lehký mráz nedělá žádné problémy, a směle pokračují v růstu dál - přesně podle všeříkající poučky - jakoby se nechumelilo.

Mrkni na fotogalerii posledních dní. Jsou zde zachyceny houby, které snesou lehčí mrazy, ale ještě takové druhy, které jsou již dnes zmrzlé na kost. Přeci jenom: můj příspěvek obnáší nálezy posledních 14 dní. Na začátku listopadu ještě vesele rostly otužilé, nicméně mrazu-nevzdorné houby.

houbám zdar !

31. 10. 2024

Až budou houby mezi sebou volit nejkrásnější houbu, strhne se velká mela. Existují stovky, ba tisíce druhů a každý z nich bude určitě chtít stát na žebříčku hodně vysoko, ne-li úplně nejvýše. 

Tak se mi zdá, že tento spor bude muset rozlousknout člověk. No jo! Zdá se to být na první pohled jednoduché. Muchomůrka červená a basta. Jenže! Co když se do toho připlete porotce, který má představu o nejkrásnější houbě odlišnou.  Mohl by podotknout - podle chuti je vítězem opeňka. A co jiný porotce, který vidí houby z jiného pohledu - a sice z pohledu užitečnosti pro přírodu, či les. Zdá se mi, že nejkrásnější houba je neřešitelný problém. Každá je svým způsobem krásná - a konec konců i ta, která vyroste z hovínka, či zetlelého kmene, plní určitě nějakou veledůležitou funkci. 

Nebudu zde dlouze filozofovat - dochází mi čas, prostor a energie (elektrická, té člověčí mám na štěstí ve svém šuplíčku ještě dost - snad díky každodenním procházkám do přírody, kdoví). 

Podívejte se tedy spolu se mnou ve fotogalerii na tu krásu podzimní houbové pestrosti a užasněte, jak je ten náš svět krásně vybarvený, vytvarovaný a vymyšlený. 

houbám zdar ! 

21. 10. 2024

Ještě pár dní prosím takovéto počasí. Ani zima, ani teplo. Ideální pro houby, i pro houbaře. Hřiby smrkové znatelně ustupují. Už se najdou jenom kousky za odměnu. Ale to myslím nevadí. O to pestřejší košík v těchto dnech můžeme donést domů. Tím, jak se nám košík plní, si můžeme postupně plánovat, co všechno s úrodičkou doma uděláme. U mě zvítězily houby v octovém nálevu. A hned druhá volba padla na sušení hřibů hnědých a sametových. Až se zima zeptá, co jsem dělala na podzim, myslím, že vím, co jí odpovím. (Už ty zavařeniny nemám pomalu kam dávat. Doufám, že mi na houbařském kurzu pomůžete s ochutnávkou!)

V neděli 20. 10. jsme mohli oslavit Den stromů. Na tu počest (a na jejich krásu) přidávám do fotogalerie pár záběrů podzimního lesa. K tomu nesmí chybět dřevní houby, bez kterých by les nemohl existovat. Pestrou mozaiku barev a druhů doplňují muchomůrky červené, pavučince, čirůvky, penízovky, třepenitky a mnohé jiné .... podívejme se společně na tu krásu a užívejme přívětivých podzimních dnů. 

Houbám zdar!  

16. 10.2024

Podzim se nám pomalu přesouvá do studenější podoby. A v přírodě je to hnedka znát na skladbě rostoucích hub. Přestávají nás udivovat svou krásou hřiby smrkové (ještě se najdou, ale není to už takový boom, jaký jsme mohli pozorovat v posledních 14 dnech). Hřibaři se (doufám) v lese nabažili do sytosti. A nyní přichází čas zklidnění a sbírání těch pravých pokladů lesa - mám na mysli hříbky. Hříbky jsou dvojí. Buď sametové, nebo hnědé. Oba dva druhy jsou v kuchyni vysoce ceněné pro svou chuť a vůni. Takže - milí hříbkaři - radujme se, čas hříbkobraní začíná. A bude pokračovat do té doby, než v lese nastanou pro růst těchto kulinářských skvostů nepříznivé podmínky. Hřib hnědý ještě snese teplotu těsně nad bodem mrazu. Ale už to není pro něj žádná "provozní" teplota. Hřib sametový je o něco otužilejší, leckdy překoná i moje očekávání, a dá se najít i v období nočních mrazíků. Ale pozor - nesmí již být přemrzlý! Kontrolujme každou jednotlivou plodnici, zda-li jeho podvozek, molitan, spodek ... no prostě rourky odborně ... nezměnil barvu. Ta musí být zářivě žluto - zelená a na první pohled nás musí vybízet: "Pojď mě sebrat, jsem nejčerstvější právě teď!" .... tak asi tak. Mrkni na fotogalerii, co všechno mi dnes cvrnklo do hledáčku mého mobil-foťáčku. O víkendu jsem jela o pár desítek km dál, do teplejšího kraje. Prohlédni si fotografie i z této lokality. Bylo se na co dívat!

Houbám zdar! 

9. 10. 2024

V tomto období roste snad všechno, na co si můžeme vzpomenout. A tak není divu, že v lese zavadíme pohledem o sličnou muchomůrku červenou, hřiba smrkového, nebo též čirůvku fialovou. Bedly vysoké se vypínají do výšky, jakoby chtěly dosáhnout až nad mraky, zatímco mechovky obecné se tiše krčí při zemi. Snad proto, aby neprozradily tajemství, které v sobě skrývají .... v místě, kde se vyskytují, totiž nezřídka bývá praváček. V borůvčí se tetelí mlaďoučké lišky nálevkovité. Neodolala jsem jejich kráse - a přistály, řádně ošetřené, v mém barevném košíku. No, a abych toho neměla málo - začínají na mě vykukovat hlavičky sameťáčků. Jejich čas ale ještě přijde ... tak se těšme a užívejme si té houbové krásy všude kolem. Takový pestrý les mám nejraději.

Houbám zdar! 

3. 10. 2024

Konec září v našich lesích byl jako na houpačce - nejdřív se zdálo, že nic neporoste (třebaže deště v posledních dnech byly nadmíru vydatné). Ale pak, soudě dle všudypřítomných automobilů, zaparkovaných pomalu u každého patníku, se pravákům rozjasnilo v hlavách, a začaly hromadně opouštět svoje podzemní úkryty. Někdy to v lese vypadalo, že se národ stěhuje na pár dní do lesa, nicméně - dle poučky každého lepšího houbaře - když rostou, tak rostou pro všechny! A tak jsme se v minulém týdnu konečně dočkali ... Snad tato vlna není pro letošek tou poslední. Moc bychom si přáli, aby ještě pár týdnů rostli tito nádherní zástupci říše hub. No, a aby to tu nebylo pouze o pravácích. Ani ostatní druhy se nenechaly dlouho pobízet. Nabízejí pozornému návštěvníkovi lesa pestrou škálu barev, tvarů a vůní - přesně tak, jak si představujeme houbařský podzim. Od jedlých, přes nejedlé, až po ty jedovaté, či podezřelé. Ještě pár týdnů se tedy kochejme tou nádherou .... do prvních mrazíků by mladé hřiby měly být v té nejlepší kvalitě. 

Houbám zdar!  

25. 9. 2024

taky si myslíte, že už to brzy vypukne ?